Myslíš, že by takovýto festival „obstál“ i v dnešní době a oslovil tolik mladých lidí jako především před rokem '89? A jaké pro tebe nejpatrnější stopy Svíca za sebou zanechala?

Ještě tak ve druhé polovině devadesátých let bych měl pochybnosti, dnes se ale myslím atmosféra posunula trochu jinam. Věřím, že by se našel dostatek lidí se zájmem o akci s poměrně vyhraněným tématem, které však nabízí velmi široké pole přístupů a výkladů. Je však pravda, že kvalitních kulturních nabídek je všude v okolí přehršel, takže by to patrně nebylo úplně snadné. Není nutné, aby Svíca oslovovala pouze mladé lidi, tak tomu nebylo ani v začátcích. Převážně mladý a nadšenecký byl organizační tým akce, ne však její návštěvníci. Právě organizační zabezpečení by zřejmě muselo být tím, co by se od těch „pionýrských časů“ lišilo nejvíce. Dnes by šlo stěží do takové míry stavět na neplacené práci dobrovolníků, akce by potřebovala nadšené, rozumně zaplacené profesionály. A jistě by nemohla být výdělečným podnikem, takže by se stěží obešla bez přízně nějakého hodně štědrého mecenáše.

Mezi stopy viditelné v širších souvislostech počítám například společné CD Hradišťanu s AG Flekem, dnes myslím neprávem zapadlý „opus“. Nemám pro to žádné konkrétní důkazy, ale myslím, že představovalo velkou inspiraci pro řadu hudebníků, kteří se začali zabývat tím, co dnes už vnímáme jako zcela samozřejmé (mám na mysli nejrůznější „etno“ fůze a inspirace). A myslím, že také připravilo posluchače například pro velký komerční úspěch Čechomoru.

Méně viditelná, ale nikoliv méně podstatná stopa Svíce spočívá v tom, že zapadala do mozaiky akcí a aktivit, které v Hradišti a okolí napomáhaly rozložit odcházející komunistický režim. Aktivní odpor vůči zatuchlosti onoho odcházejícího režimu byl pro mnohé skvělou přípravou pro život v otevřené společnosti – většina z těch, na které si z doby pořádání Svíce pamatuju, se v pozdějších letech rozhodně neztratila.