Pro moji generaci mají MAJÁLES – chuť zakázaného ovoce

Text: Dana Emingerová
Foto: Karel Cudlín

Už čtyři roky – od té doby, co jsem v Mladém světě – píši o studentských tradicích. Zápasím s mnoha řediteli středních škol, kteří zakazují jakékoliv studentské recese, dokonce i vtipná maturitní tabla a veselá rozloučení při posledním zvonění, o majáles ani nemluvě. Jako zaklínadlo proti každému argumentu se z propadliště dějin stále vynořuje hrůzné strašidlo – „negativní jevy osmašedesátého“. Jenže já jsem o majáles četla už v Jiráskově Filosofské historii a navíc dost dobře nechápu, jakou mají dnešní šestnáctiletí zásluhu na negativních jevech dvacet let starých. A proto tato reportáž budiž poděkováním všem těm, kteří si to uvědomili...

Co předcházelo, vyprávěl mi hlavní iniciátor uherskohradišťských majáles a programový pracovník mládežnického klubu UHáčko Michal Stránský. Už vloni, když svazáci pořádali „Pomaturitní noční běh městem“, sondovali na  národním výboru, jaká by byla reakce na obnovení tradice majáles. Zjistili, že příznivá, a tak se letos v lednu pustili do přípravy. Svazáci z OV SSM obešli ředitele všech sedmi středních škol v Uherském Hradišti. Až na ředitele střední zemědělské školy se studentskou slavností všichni souhlasili pod podmínkou, že se podrobnosti domluví na poradě s ideologickým tajemníkem OV KSČ. Ten se však nechal slyšet, že svolávat schůzku s řediteli ani není třeba a že se mu nápad líbí. Stejně tak vyšel vstříc městský národní výbor, který o akci informoval VB, požádal technické služby města o vyklizení parkoviště na náměstí a študákům zapůjčil městské ozvučení pro První máj. Mezitím přípravný výbor, složený ze zástupců gymplu, umprumky a průmyslovky, vymýšlel program. Později se připojila ekonomka a děcka z obchodního a strojírenského učiliště. Jen zemědělci museli zůstat mimo.

Mimořádné majálesové číslo gymnaziálního časopisu vyšlo v předvečer majáles a kromě interview s gymnaziálním kandidátem na krále majáles, životopisu školní miss a ankety, co si o studentských recesích myslé lidé na ulici, obsahovalo i úvodník, který vtipně, leč naléhavě varoval: „Po dlouhé majálesové přestávce, zaviněné všeobecnou bázlivostí, se čeká na chybu. Chybu nás, organizátorů, i vás, přítomných účastníků. Chybu, znamenající zase pěkně dlouhý půst. Názorný příklad: umprumka má ve čtvrtek přednášku vysokých hradišťských funkcionářů. Jestliže by přednášku někdo dříve opustil, majáles se zatrhnou. My, gymnazisté, si pomyslíme, že se nás to netýká, ale ono existuje mnoho dalších variant, které mohou dobrou věc do buoucna zkazit – opilství, vulgární slova, pohazování papírků... Proto, prosím, berte naše slova vážně. I sebemenší blbost může skončit katastrofou. Domníváme se, že majáles jsou moc krásná slavnost na to, aby jim nějaké dvě rundy udělaly přítrž.“

Ráno 19. května se průvod složený z šesti desetičlenných královských družin vydal žádat jednotlivé ředitele škol o právo majáles. Studenti táhli městem v přestrojení a písničkami, kytarami a housličkami, jak je na Moravě zvykem. Lidé se zastavovali a zvědavě přihlíželi. V každé škole předvedli žáci krátký program, vesměs spojený s „předvolební kampaní“ každého krále, přečetli petici a pak dostali právo majáles. Až na žáky SZeŠ. Ty ředitelství nepustilo nejen do dopoledního průvodu, ale ani nedalo vycházky z internátu na odpolední a večerní program, aby nebyla narušena pravidelná příprava na vyučování...

Na náměstí Klementa Gottwalda naproti radnici se kolem provizorně sestrojeného pódia sešlo dobře na pět set děcek. „Omlouváme se, že budeme číst z papíru,“ uvedli se konferenciéři majáles, Jan Gogola a Karel Taft. „Za prvé jsme se to tak naučili ve škole a za druhé je to v poslední době moderní...“ Rozpaky z prvních slov střídá výbuch veselí.

Konferenciéři jsou výborní, i když v celém městě náhle vypadne elektřina (den před tím způsobila bouřka komplikace v elektrárně) a stohlavý dav je třeba překřičet, protože nejsou mikrofony. Zároveň se musí vyřešit problém, čím napájet hlukoměr, který měl na základě kraválu, vydávaného žáky jednotlivých škol, rozhodnout o králi a miss majáles.

Zatímco svazáci shánějí baterii, program zachraňuje gymnaziální hudební skupina Hlas z okru s vlastními písněmi:

„Zima, zima, zima
tučňák leze do vrchu
uf uf uf, ty starý tučňáku
vem si čibuk
a běž se tam podívat...“

Králem majáles roku 1988 byl zvolen král Karel Belžik Průmyslovák I. Do jeho rukou skládají sportovci, kteří budou soutěžit v disciplinách běh v kašně, přetahování lanem, kutálení vajíčka nosem po pěší zóně, běh poslepu, kolik lidí se vejde na m², běh smíšených dvojic spojených vařenou nudlí, slavnostní slib: „Budeme bojovat čestně, a když už budeme podvádět, tak tak, aby to nebylo vidět.“

... O situačním humoru se těžko píše. Každý vtip musí mít svou atmosféru, a proto už nechám na vaší fantazii, představit si, co se odpoledne a potom večer v Hradišti dělo. Snad jen na závěr vám vyřizuji vzkaz od miss majáles Zuzany Štefunkové ze SUPŠ: „Takovéhle slavnosti by se měly dělat v každém městě.“